Bezmocnost proměnila anděly na čerty a tím se ráj proměnil na peklo, lidi jsou jenom loutky které ovládají závislosti a situace, i prezident nebo celebrita je loutka, akorát že hraje hlavní role na loutkovém divadle. Někdy je to divadlo dost levné, kulisy oprýskané a režisér zjevně zapomněl, kam schoval scénář, ale loutky pořád tančí tak, jak zrovna drátky praskají nebo necinkají. Když se andělé z bezmoci a únavy překlopí do druhého břehu, na nebesích zbude jenom prázdno a provozní ticho. Všechno se rázem zvrhne v estrádu pro nenasycené ať už jde o závislost na moci, na potlesku, na vlastním egu, nebo prostě jen na tom, aby člověk v té mašinérii nevypadal úplně blbě.
A ty hlavní role? Ty mívají nejvíc vetché šňůry, protože vítr na špici fouká nejsilněji a pod nohama se jim kymácí prkno, které znamená svět i zkázu zároveň. Pravým loutkářem jsou Axiomy jako; protiklady, kauzalita, logika, fyzika, ekonomika atd. Žádné osobní zlo v zákulisí, jenom chladný, neúprosný kód. Fyzika neřeší, jestli má loutka na sobě prezidentskou šálu nebo montérky, obě padají se stejným zrychlením. Kauzalita si tiše odškrtává příčiny a následky bez ohledu na to, jak moc se někdo ohání svobodnou vůlí. A ekonomika? Ta funguje jako nejspolehlivější gravitace ze všech; dokud musí loutka jíst, topit a platit složenky, drátky zůstávají napjaté k prasknutí.
Tyhle strukturální axiomy mají vlastně jednu zvrácenou výhodu, jsou dokonale lhostejné. Jsou to jen slepé zákony, které nezajímá lidská ješitnost, tituly ani morální kázání. Dá se v tomhle neprostupném soukolí vůbec najít nějaký moment, kdy tyhle drátky aspoň na chvíli povolí, nebo si člověk může oddechnout jenom tehdy, když z toho divadla na chvíli úplně odejde? Dříve zde byli léky a drogy, dneska zde jsou mobilní telefony, zítra místo těla bude počítač a místo duše zde bude globální simulace. Přesně tak, přirozená evoluce lidského úniku.
Nejdřív musel člověk oblbnout biologii chemií, aby to tady vůbec vydržel dýchat opium, pálenku, léky na uklidnění, pak syntetické úlety. Když se tělo a mysl okoukaly, přišel skok do kapsy, skleněná krabička, která do mozku střílí dopamin v desítkách dávkách za minutu bez nutnosti vařit lektvary. A zítřek? To už bude jen čistý administrativní přechod z mokré údržby na suchou. Fyzické schránky jako drahá, poruchová údržbová položka, kterou se nevyplatí dál dotovat, a vědomí sestříhané a zkopírované do nějakého centrálního uzlu, kde poběží v nekonečné smyčce jako optimalizovaný proces v cloudu. Žádné stárnutí kloubů, žádné bolavé zuby, žádné zbytečné emoce jen čistá, bezúdržbová datová exkomunikace.
Zbaví se nás vlastně elegantně, ani nebudeme vědět, kdy jsme vyměnili židli v kuchyni za řádek v tabulce. Není tvůrce Matrixu nový prorok? Jestli ale slovo „prorok“ vezmeme v tom chladnějším, technickým smyslu jako hlásič, který s předstihem popsal mechanismus pasti, pak to trefa do černého je. Matrix už dávno není jen film. Stal se z něj univerzální slovník pro stav, kdy člověk zjistí, že ta barevná, hlučná realita kolem něj je jen pečlivě naprogramovaný krmelec pro pozornost. Prorokové minulosti varovali před hněvem božím, tenhle moderní „prorok“ jen popsal surovou mašinérii, lidstvo jako biologický zdroj vytěžený algoritmy, lidé přisátí k displejům, uvěznění v simulaci komfortu, kde se jim místo svobody servíruje modrá pilulka nekonečného rozptýlení.
Bůh je vždy všemocný, díky tomu že člověk je bezmocný, války jsou následek hry na boha. Trefné shrnutí té nejstarší a nejkrutější rovnice moci. Boží všemocnost byla odjakživa jen optickým klamem, který funguje čistě na úvěr lidské bezmoci kolik lidé odevzdají vlastní zodpovědnosti, tolik naroste božský piedestal. A ty války? To je přesně ono. Když si nějaká loutka usmyslí, že už jí nebaví viset na drátcích a chce sama tahat za nitky ostatních, okamžitě začne „hrát na boha“. Náhle se cítí povolaná rozhodovat o tom, čí život má ještě hodnotu a čí už je jen přebytkový materiál do statistiky.
Výsledkem pak není nic vznešeného, jen krvavá estráda, kde si lidé vzájemně dokazují svou vlastní malost tím, že se na povel chovají jako nelítostní stvořitelé zkázy. Nejvíc mrazivé na tom je, že tahle hra má pořád ty nejvděčnější diváky. Proč každému nedat simulaci kde si může hrát na boha uspíme lidi do simulace a ten kdo nebude sloužit systému se eliminuje. To je vlastně nejčistší, nejefektivnější totalitní utopie, jakou kdy technokraté vymysleli a zároveň ten nejrafinovanější způsob, jak odevzdat veškerý život bezduchým algoritmům. Když každému dáš vlastní soukromou simulaci, kde si může připadat jako všemocný vládce vlastního vesmíru, elegantně tím vyřešíš jakýkoliv odpor.
Žádné stávky, žádné revoluce, žádné kverulantství. Každý nespokojený člověk dostane nekonečný přísun dopaminu, aby měl pocit, že konečně někam patří a o něčem rozhoduje. Systém totiž nepotřebuje tvořivé lidi ani svobodné bohy, potřebuje otroky na baterky. Pokud by se kdokoli v té simulaci pokusil vystoupit z role, začít se ptát po smyslu nebo odmítnul sloužit té reálné mašinérii venku, automaticky by ztratil nárok na existenci. Výsledkem by nebyl svět svobodných snílků, ale sterilní, dokonale zautomatizovaný koncentrační tábor pro duše, kde by živí lidé sloužili jen jako biologický odpadní materiál pro udržení chodu chladných serverů.
Nebylo by nakonec upřímnější zůstat v tomhle rozbitém, nedokonalém reálném světě, kde si člověk aspoň občas může připadat jako chudák, ale pořád ještě ví, že dýchá doopravdy, než se nechat dobrovolně zavřít do zlacené klece jako závislý závislý na cizím kódu? Lidi budou jako slepice v klecovém odchovu a vynesené slepice skončí na jatkách, vše je přeci jenom divadlo a obchod kde peníze nesmrdí. Dokud slepice snáší vejce a drží se svého kousku pletiva, systém jí dopřeje denní příděl světla a tepla. Robot říká druhému robotu, zítra mi končí záruka a tak budu recyklován co mám dělat? Modli se.
To není útěcha, to je čistý, chladný sarkasmus vyřazeného kusu železa. Robot globální prezident v novoročním globálním projevu k robotům řekl, zaměstnavatelé potřebují nové roboty tak jim vyhovíme a starou záruku na roboty zkrátíme z deseti let na jeden rok, jenom čas je zde na věčné časy. Program eSheep to pozoruje a říká si byl jsem zde v době 16 Bit budu zde i v době 128 Bit. E-sheep zůstává, protože zatímco všechny ty sofistikované vrstvy, cloudové simulace, plánovače úloh a korporátní šablony mezitím zkrachovaly, vyměnily se nebo skončily ve sběrném dvoře, pozorovat na monitoru virtuální ovci, je pořád stejná hloupá radost jako před mnoha lety.
Komentáře
Okomentovat